Fakt strašně ošklivej den dneska jako...
Zažila jsem smrt sourozence a byl to nejhorší den v mým životě...Nikdy si to neodpustím

Smrt musí být tak sladká,ale kolikrát si lidé neuvědomují,že oni se třeba vysvobodí,ale ti lidé co tu zůstanou se trápí...Tak jako se já trápí skoro 10 let...Ano už to bude 10 let...Ten čas bez těch milovanejch lidí strašně letí,že si to ani neuvědomujeme!Jediné co si neustále uvědomuju jak strašně moc mi schází...Den co den vzpomínám...A to je to co mě ubíjí ještě víc...Když někomu umře babička,je to stářím a tak to je ale když vám zemře někdo cizí vinou a ještě ve 4 letech,je to na zbláznění...Nejwíc mě mrzí,že si nepamatuju ty dny před tou smrtí...Pamatuju si jen ten den 27.12.1998 kdy mi můj milovanej bráška zemřel...Mnoho sourozenců se hádá a přejí si to nejhorší,ale neuvědomují si co by dělali kdyby jim obravdu ten druhej zemřel...Nezvládali by to tak jako to nezvládám já...Vím,že až budu mít jednou svoje děti nedopustím to co se dělo u nás doma...Děti si zaslouží mít příjemné dětství a starosti a trápení by měli mít až budou starší a ne jako malé děti...Jsem si jistá že svým dětem dopřeju co nejklidnější dětství...Nechci,aby měli dětsví jako já a už vůbec ne,aby někdo z nich zemřel...Tohle už nikdy nedopustím...Třeba je po smrti něco moc krásnýho...ale myslím,že by bylo krásnější kdyby byli všichni spolu a ne odděleně...

Tento článek mě donutil psát jeden člověk,kterej se pokusil se zabít nebo newím co si tím chtěl dokázat...Tak jsem tak přemejšlela o smrti...A napsala sjem svý pocity po 10 letech umrtí někoho blízkého....